Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Do roka a do dne – 16 let od 11. září 2001

11. 09. 2017 14:02:05
11 je hezké číslo, ale 11.9.2001 už tak moc ne. Dnes je to už 16 let, co se svět změnil. To jsem ještě netušila, jak bytostně se bude tato událost týkat i mě. A že každý rok budu chystat oslavu. A že potkám minulé životy...

Pamatuji si přesně ten den. Kolem 9 hodin ráno mi volal kamarád Milan a vyděšeně říkal: „Pusť si honem televizi nebo rádio.“ Ještě jsem byla doma a oněměle zírala na televizi. Nevěděla jsem, jestli běží zprávy nebo nějaký katastrofický film. Bohužel to byla realita. Hroutily se budovy a hroutil se svět, jak jsme ho do té doby znali. Bolest byla ve všech srdcích. Dala by se krájet.

Čísla jsou také symboly, a tak jsem přesně rok poté začala rodit. Praskla mi plodová voda a odjeli jsme do porodnice. A následující den krátce před 13 hodinou se na porodním sále úplně bez pláče rozhlížel můj syn Tobiáš. Jako návštěvník z jiných světů. Ale můj návštěvník. Musel si zřejmě prohlídnout ten cizí a nový svět. Jeho novou realitu. Plakat začal až když ho položili na váhu. Bylo to přesně rok a den poté.

Samozřejmě, mohla to být náhoda, ale náhody přeci neexistují. Jen synchronicity. A každý rok na výročí 11. září v televizi opakovali záběry z osudného dne. Čím čerstvější událost byla, tím více bylo záběrů a reportáží. Nikdy již nebyly tak detailní jako právě v rok, kdy se to stalo a kdy Tobiáš ještě nebyl na světě.

11.9.2006 byly Tobiášovi téměř 4 roky. Hrál si zrovna v obýváku a televize běžela. Nechtěla jsem Tobiáše vystavovat zbytečně drastickým záběrům, pohledu na cokoli ošklivého, násilného, zbraním a vůbec ničemu, co k dětství prostě nepatří. Jenže najednou začaly zprávy a ukazovaly záběry letadel, jak narazily do mrakodrapů a ty následně spadly.

„Přepneme to,“ navrhuju s cílem uchránit ho těmto záběrům.

„Já už jsem to viděl,“ uzemňuje mě Tobiáš svou odpovědí. Vlastně odpovídá i na to, co jsem si pouze myslela. Na důvod přepnutí. Mozek se mi přehřívá a marně přemýšlím, kde už to viděl. Jsem si bezpečně jistá, že v televizi to být nemohlo ani roky předtím.

„A kde jsi to už viděl?“ ptám se opatrně.

„Když tam přiletělo,“ odpovídá chladnokrevně s hlavou pořád skloněnou nad legem. Je vidět, že televizi vnímá jen tak napůl a události kolem mrakodrapů ho nijak nezasáhly. Skládání kostiček ho zajímá mnohem víc. Jenže já jsem v šoku. Co a kam přiletělo? Je úplně jedno, co hrajou v televizi a jaký je tam program. Musím záhadě přijít na kloub.

„Viděl jsem, když tam přiletělo,“ znovu opakuje, když vidí, že já mlčím. „Najednou tam bylo,“ pokračuje. Jako by z něj najednou mluvil někdo jiný. Někdo hrozně vážný, rozhodně ne dítě. Jen chladně popisuje události, žádné emoce.

„A co jsi dělal, když přiletělo?“ opatrně zjišťuju.

„Seděl jsem u stolu a nevšímal jsem si toho,“ odpovídá klidně zase bez sebemenší známky rozrušení. Je to jako by tam byl. Slyšela jsem již o minulých životech. A najednou vím, že musím být opatrná. Teď se tu nebavím s malým dítětem, ale je tu někdo s námi. Nikde už roky poté neříkali, že lidé to zkraje po nárazu letadel brali na lehkou váhu a nikdo nevěřil, že by budovy mohly spadnout. Co když si něco pamatuje? Co když na tom něco je? Nesmím mu rozhodně ani slůvkem napovídat. Přesto mě zajímá, co bylo dál.

„A co jsi dělal potom?“ ptám se opatrně. „Pak jsem šel k oknu,“ odpovídá. Je hrobové ticho. Aspoň mě to tak připadá. Nevnímám ani televizi, i když pořád hraje.

„A pak?“ byla moje poslední otázka. „Pak jsem šel domů,“ řekl Tobiáš a schoulil se ke mně do klubíčka. Cítím duši. Jeho. Svou. Cítím smutek. Napojení. Lásku. Až pár let poté mi někdo vysvětlil. Že když člověk umře a duše odejde z těla, tak jde k velké duši, tedy domů.

V roce 2001 jsem cítila smutek a bolest z obrovského neštěstí. V roce 2006 jsem se dotkla něčeho daleko hlubšího, co nás přesahuje.

Tobiáš má prostě pořád něco extra. A každý rok v září rozhodně slavíme. Jeho narozeniny.

Autor: Iva Apanasenková | pondělí 11.9.2017 14:02 | karma článku: 15.02 | přečteno: 464x

Další články blogera

Iva Apanasenková

"Bla bla bla bla bla…. Tak tohle se líbilo 1,5 milionu voličů..." říká Asperger

„Budu říkat Andrejovo víťazstvo místo Pyrrhovo,“ konstatuje Tobiáš u politických debat a vyjádřeních po volbách. Babiš prý tolik nevyhrál, jak si myslí. Nikdo se s ním nechce kamarádit. I dítě to vidí a nechápe.

22.10.2017 v 20:58 | Karma článku: 14.49 | Přečteno: 1321 | Diskuse

Iva Apanasenková

Váš syn bude právník!

Normálně by mě toto sdělení potěšilo. Třeba od zkušeného a renomovaného právníka. Ale na výtvarném kroužku? To vás to minimálně překvapí. I když možná jen trošičku. Máte doma přece Aspergera.

19.10.2017 v 7:32 | Karma článku: 13.31 | Přečteno: 412 | Diskuse

Iva Apanasenková

Strana s názvem Number One. Program? Wifi, rovnoprávnost a omezení migrace

Opět nestačím žasnout nad dnešní školou. Projekt „volby“ v občanské nauce je zábavnější a poučnější způsob, jak vychovávat studenty k zodpovědnosti za svůj život nejen soukromý, ale i veřejný. A také nutí přemýšlet. Děti i rodiče.

18.10.2017 v 19:06 | Karma článku: 16.16 | Přečteno: 1850 | Diskuse

Iva Apanasenková

Není koho volit

Všichni víme, koho TAM nechceme. Všichni víme, jak bychom chtěli žít. Ale ať se bavím v posledních dnech s kýmkoli, málokdo ví, koho bude za týden volit. A divný je, že tuto „ne-moc“ mají dospělí i děti.

13.10.2017 v 21:23 | Karma článku: 31.93 | Přečteno: 3377 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jaroslav Herda

Dementi!

Mohou splnit naše očekávání? Mohou nás pozitivně překvapit? Obávám se, že ne. Zdá se, že slova byla napsána po zralé úvaze a řádně a pečlivě doložena.

21.11.2017 v 18:29 | Karma článku: 9.25 | Přečteno: 445 | Diskuse

Pavel Vávra

Sex je motor, sex je zbraň.

Posouváním a znejasňováním hranic "přípustného" ničíme možnosti pro seznamování, ale také ničíme motor lidské civilizace a lidství tím, že "přiléváme do benzínu vodu". A dříve nebo později se ten motor zadře.

21.11.2017 v 18:05 | Karma článku: 16.28 | Přečteno: 366 | Diskuse

Tomáš Flaška

Měli bychom být za invazi v roce 1968 vděční

"Československo by mělo být Sovětskému svazu za rok 1968 vděčné: historie pražského jara." Tento článek vyšel v den návštěvy prezidenta Zemana v Rusku na serveru Zvezda.

21.11.2017 v 16:09 | Karma článku: 37.25 | Přečteno: 1107 | Diskuse

Jiří Turner

Konverze od ateismu k ateismu

Moudrost náboženství by měla patřit celému lidstvu, i těm nejracionálnějším z nás, a zasluhuje, aby si jí i její největší odpůrci zaobírali. Náboženství je příliš užitečné a vlivné, než aby se mohlo zcela přenechat věřícím.

21.11.2017 v 15:23 | Karma článku: 12.81 | Přečteno: 458 | Diskuse

Alena Kulhavá

Jak fakenews a nepravdy ovlivňují nejen výsledky parlamentních a prezidentských voleb v ČR

Pravda zvítězí platí skutečně až při pohledu tváří tvář smrti a někteří i to obejdou a pak je otázka, co prožívají potom (pokud vezmeme zkušenosti různých náboženství pouze jako teoretické možnosti). Je odpovědnost na politicích?

21.11.2017 v 14:31 | Karma článku: 14.17 | Přečteno: 643 |
Počet článků 26 Celková karma 20.24 Průměrná čtenost 1096

Byla jsem maminka….

Teď už jsem máma a když o mě synek někde povídá, tak dokonce matka. Tobiášovi je 15 let, má Aspergerův syndrom (vysoce funkční autismus), dysgrafii, dysortografii a poruchu pozornosti. Je členem Mensy ČR a puberta je v plném proudu. Plánuje jít studovat na Oxford nebo Cambridge. Nebo se mu také líbí Caltech či MIT. Sám si to nastudoval.... 

Především mu dělám asistentku, bez vysvětlování událostí a chování lidí by byl v tomto světě ztracen. Ve „volném“ čase mě baví být ekonom, kouč, hraju si s informacemi, čísly a se slovy. Pomáhám lidem objevit a vidět to lepší v sobě i ve světě kolem.

A hledám jinou práci, aby Tobiáš mohl zůstat na "své" škole, kde je od 1. třídy již zvyklý. Je totiž soukromá.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.