Do roka a do dne – 16 let od 11. září 2001
Pamatuji si přesně ten den. Kolem 9 hodin ráno mi volal kamarád Milan a vyděšeně říkal: „Pusť si honem televizi nebo rádio.“ Ještě jsem byla doma a oněměle zírala na televizi. Nevěděla jsem, jestli běží zprávy nebo nějaký katastrofický film. Bohužel to byla realita. Hroutily se budovy a hroutil se svět, jak jsme ho do té doby znali. Bolest byla ve všech srdcích. Dala by se krájet.
Čísla jsou také symboly, a tak jsem přesně rok poté začala rodit. Praskla mi plodová voda a odjeli jsme do porodnice. A následující den krátce před 13 hodinou se na porodním sále úplně bez pláče rozhlížel můj syn Tobiáš. Jako návštěvník z jiných světů. Ale můj návštěvník. Musel si zřejmě prohlídnout ten cizí a nový svět. Jeho novou realitu. Plakat začal až když ho položili na váhu. Bylo to přesně rok a den poté.
Samozřejmě, mohla to být náhoda, ale náhody přeci neexistují. Jen synchronicity. A každý rok na výročí 11. září v televizi opakovali záběry z osudného dne. Čím čerstvější událost byla, tím více bylo záběrů a reportáží. Nikdy již nebyly tak detailní jako právě v rok, kdy se to stalo a kdy Tobiáš ještě nebyl na světě.
11.9.2006 byly Tobiášovi téměř 4 roky. Hrál si zrovna v obýváku a televize běžela. Nechtěla jsem Tobiáše vystavovat zbytečně drastickým záběrům, pohledu na cokoli ošklivého, násilného, zbraním a vůbec ničemu, co k dětství prostě nepatří. Jenže najednou začaly zprávy a ukazovaly záběry letadel, jak narazily do mrakodrapů a ty následně spadly.
„Přepneme to,“ navrhuju s cílem uchránit ho těmto záběrům.
„Já už jsem to viděl,“ uzemňuje mě Tobiáš svou odpovědí. Vlastně odpovídá i na to, co jsem si pouze myslela. Na důvod přepnutí. Mozek se mi přehřívá a marně přemýšlím, kde už to viděl. Jsem si bezpečně jistá, že v televizi to být nemohlo ani roky předtím.
„A kde jsi to už viděl?“ ptám se opatrně.
„Když tam přiletělo,“ odpovídá chladnokrevně s hlavou pořád skloněnou nad legem. Je vidět, že televizi vnímá jen tak napůl a události kolem mrakodrapů ho nijak nezasáhly. Skládání kostiček ho zajímá mnohem víc. Jenže já jsem v šoku. Co a kam přiletělo? Je úplně jedno, co hrajou v televizi a jaký je tam program. Musím záhadě přijít na kloub.
„Viděl jsem, když tam přiletělo,“ znovu opakuje, když vidí, že já mlčím. „Najednou tam bylo,“ pokračuje. Jako by z něj najednou mluvil někdo jiný. Někdo hrozně vážný, rozhodně ne dítě. Jen chladně popisuje události, žádné emoce.
„A co jsi dělal, když přiletělo?“ opatrně zjišťuju.
„Seděl jsem u stolu a nevšímal jsem si toho,“ odpovídá klidně zase bez sebemenší známky rozrušení. Je to jako by tam byl. Slyšela jsem již o minulých životech. A najednou vím, že musím být opatrná. Teď se tu nebavím s malým dítětem, ale je tu někdo s námi. Nikde už roky poté neříkali, že lidé to zkraje po nárazu letadel brali na lehkou váhu a nikdo nevěřil, že by budovy mohly spadnout. Co když si něco pamatuje? Co když na tom něco je? Nesmím mu rozhodně ani slůvkem napovídat. Přesto mě zajímá, co bylo dál.
„A co jsi dělal potom?“ ptám se opatrně. „Pak jsem šel k oknu,“ odpovídá. Je hrobové ticho. Aspoň mě to tak připadá. Nevnímám ani televizi, i když pořád hraje.
„A pak?“ byla moje poslední otázka. „Pak jsem šel domů,“ řekl Tobiáš a schoulil se ke mně do klubíčka. Cítím duši. Jeho. Svou. Cítím smutek. Napojení. Lásku. Až pár let poté mi někdo vysvětlil. Že když člověk umře a duše odejde z těla, tak jde k velké duši, tedy domů.
V roce 2001 jsem cítila smutek a bolest z obrovského neštěstí. V roce 2006 jsem se dotkla něčeho daleko hlubšího, co nás přesahuje.
Tobiáš má prostě pořád něco extra. A každý rok v září rozhodně slavíme. Jeho narozeniny.
Iva Apanasenková
"Bla bla bla bla bla…. Tak tohle se líbilo 1,5 milionu voličů..." říká Asperger
„Budu říkat Andrejovo víťazstvo místo Pyrrhovo,“ konstatuje Tobiáš u politických debat a vyjádřeních po volbách. Babiš prý tolik nevyhrál, jak si myslí. Nikdo se s ním nechce kamarádit. I dítě to vidí a nechápe.
Iva Apanasenková
Váš syn bude právník!
Normálně by mě toto sdělení potěšilo. Třeba od zkušeného a renomovaného právníka. Ale na výtvarném kroužku? To vás to minimálně překvapí. I když možná jen trošičku. Máte doma přece Aspergera.
Iva Apanasenková
Strana s názvem Number One. Program? Wifi, rovnoprávnost a omezení migrace
Opět nestačím žasnout nad dnešní školou. Projekt „volby“ v občanské nauce je zábavnější a poučnější způsob, jak vychovávat studenty k zodpovědnosti za svůj život nejen soukromý, ale i veřejný. A také nutí přemýšlet. Děti i rodiče.
Iva Apanasenková
Není koho volit
Všichni víme, koho TAM nechceme. Všichni víme, jak bychom chtěli žít. Ale ať se bavím v posledních dnech s kýmkoli, málokdo ví, koho bude za týden volit. A divný je, že tuto „ne-moc“ mají dospělí i děti.
Iva Apanasenková
Andělé se objeví vždy, když je nečekáte
Když se vám zdá, že vám život hází klacky pod nohy a nic se nedaří, objeví se nečekaní „andělé“ v okolí. A pomůžou. Jsou to skutky, které se dotknou vašeho srdce. Je nádherné někam patřit.
Iva Apanasenková
Nikdy není pozdě začít novou kariéru - třeba jako Manolo Blahník
Pokud budete v dnešní době shánět práci a vyčerpáte možnosti v okolí, podíváte se na „pracovní weby“ a skončíte u personálních agentur. Jak by u nich dopadl takový slavný obuvník Manolo Blahník?
Iva Apanasenková
I ve švýcarské firmě může být velký bordel
Švýcaři jsou proslulí svou precizností. To samé byste čekali u švýcarské firmy. Všechno je ale jinak, pokud se firma stane mezinárodní. Jeden den vám oznámí nucený odchod. Druhý den, že se spletli. A kolem je takových kolegů víc.
Iva Apanasenková
Taxikáři už by si konečně měli najít jiného koníčka než nadávání, stěžování a stávkování
Už mě to nebaví. Dokonce mě to přímo otravuje. Stávka taxikářů proti Uberu. Jediným logickým důsledkem je a bude zvýšený zájem o Uber a jejich služby. Kdo ještě netušil a nezkusil, ochutná neznámé „ovoce“. Uber má reklamu zdarma.
Iva Apanasenková
Česká invaze do Německa. Za kvalitou. Na muslimy však v útratě peněženka nestačí
Kvalita, respektive nekvalita, potravin i drogerie nutí běžného člověka k nákupním výletům, které by si klidně odpustil. V Drážďanech na parkovišti byla většina Čechů. Smutný pohled je ale do košíků českých žen a přistěhovalců.
Iva Apanasenková
Po strništi bos s Třískou v srdci
Málokdo pohne s lidmi tak jako včera Jan Tříska. Někdy jsou slova málo. Nebo příliš moc. Někdy jsou zbytečná. A nejhorší je zbytečná smrt.....
Iva Apanasenková
Tantrická oslava podzimní rovnodennosti
Většina si pod pojmem tantra představí sex. Při oslavě magické noci čekejte hry, rituály, svíčky, důvěru, masáže, zkoumání sebe i druhých. A také saxofon. Sami si určujete hranice, zda a kam druhé pustíte. Tuto noc se plní přání.
Iva Apanasenková
Tobiášovo líčení podzimu vyrazilo učitelce dech
Napsat slohovou práci ve škole bylo pro mě vždy nejtěžší ze všeho. Neměla jsem to ráda. Tobiáš sice píše zajímavě a snadno, jeho práce jsou netradiční a často učitelku šokují. Stejně jako jeho myšlení. Ale deprese? Sebevraždy?
Iva Apanasenková
Rozchody a konce bolí… V politice je to ale často naopak
Když končí vztah, máme srdce bolavé. Je nutné uzavřít historii a vítat budoucnost. Teď končí volební období a mě to vůbec nebolí. Přemýšlím, za co vlastně politikům poděkovat. A co nás dál čeká...
Iva Apanasenková
Střet generací i kultur v Praze na Jiřáku
Pokud právě teď budete procházet náměstím Jiřího z Poděbrad v Praze, zažijete euforii ze střetu různých světů. Živo, radost, hudba, staří, mladí, děti, farmáři, maminky s kočárkama, Češi, cizinci.... Žádný problém.
Iva Apanasenková
Pan učitel rád děti mixuje. A děti to nebolí
Volíme si svoje místo? Ve škole možná. Dokonce si nemůžete vybrat ani své místo v tramvaji, vlaku či v práci. Pokud nejedete zrovna z konečné. I v životě si můžete vybrat na začátku, pak už jen manévrujete mezi okolnostmi.
Iva Apanasenková
Uberománie a taxikologie
Už zase stávkovali taxikáři proti službě Uber. Neměl by jim někdo už konečně vysvětlit, že maso v cukrárně nikdy nedostanou? A to ani kdyby tam nocovali a cukráře utloukli rakvičkama. Pravidla přeci netvoří samotní řidiči Uberu...
Iva Apanasenková
Fotbal Slavie - Sparta a policejní manévry
Fotbalové utkání Slavie – Sparta se koná dvakrát do roka. Z toho na fotbalovém stadionu Slavie jednou. Pokud jste náhodou nedaleko stadionu, nechtěně se zúčastníte i policejních manévrů. Zážitek. Napětí. Kam se hrabe fotbal.....
Iva Apanasenková
Uber na letišti aneb sdílená ekonomika v praxi
Taxikáři napadli na letišti řidiče Uberu. Pokrok však nelze zastavit a moderní technologie jsou všude kolem nás. Logickým následkem jsou změny ve službách. A třeba právě sdílení aut, tedy Uber.
Iva Apanasenková
Nákupní orgie místo sexu
Nákupní šílenství začíná právě dnes. Dny Marianne jsou jen jednou do roka. Tržby v maloobchodě musí nutně po tomto víkendu zaznamenat rostoucí trend. Tyto orgie se týkají všech žen, kromě těch právě zamilovaných.
Iva Apanasenková
Laciný luxus. Za rohem…
Je to slastný pocit koupit krásnou a kvalitní věc levně. A mně se podařilo koupit látku s průkazem původu. Je určena na pánské obleky. Tenká vlna. Super 110’S. Hedvábí. Luxus. Pouze pro pány.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 26
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1289x
Teď už jsem máma a když o mě synek někde povídá, tak dokonce matka. Tobiášovi je 15 let, má Aspergerův syndrom (vysoce funkční autismus), dysgrafii, dysortografii a poruchu pozornosti. Je členem Mensy ČR a puberta je v plném proudu. Plánuje jít studovat na Oxford nebo Cambridge. Nebo se mu také líbí Caltech či MIT. Sám si to nastudoval....
Především mu dělám asistentku, bez vysvětlování událostí a chování lidí by byl v tomto světě ztracen. Ve „volném“ čase mě baví být ekonom, kouč, hraju si s informacemi, čísly a se slovy. Pomáhám lidem objevit a vidět to lepší v sobě i ve světě kolem.
A hledám jinou práci, aby Tobiáš mohl zůstat na "své" škole, kde je od 1. třídy již zvyklý. Je totiž soukromá.