Volby se blíží a s nimi i konec volebního období současné vlády. Mě nedávno skončil vztah. Trval skoro rok. Oba jsme měli bolest v srdci, ale věděli jsme, že konec je nevyhnutelný. A já mu napsala dopis, abych mohla jít dál:
Miláčku (oslovení jsem prostě změnit musela, původní oslovení nechci uvádět),
je to přesně 10 měsíců, co jsme se poprvé viděli. A šli na ostrov a piknikovali. A já si bodla do nohy trny.... Opravdu netradiční první rande jsme měli.... A strávili spolu dlouhý večer...
A během té naší doby přežili a přestáli těžké situace... naše soudy, úmrtí maminky, dlouhé odloučení, když jsi byl v Americe, mojí ztrátu práce. Na pár let je to toho příliš a my vše zvládli během pár měsíců a byli statečný. Náš vztah vše vydržel a já myslela, že spolu budeme navěky.
Možná by se dala i všednost a pravidelnost překonat a změnit v radost a jiné schéma setkávání. Je to proti všemu vlastně taková „prkotina“. Já jsem zvyklá překážky překonat, respektuji však, že ty máš své bloky a chceš si je užít. Jak bych byla ráda, kdybys je chtěl změnit, odstranit... Je to v tvé moci a sílu na to přeci máš. Takový vztah přeci nejde najednou zrušit a vymazat.... Je výjimečné, když se potkají dva lidé, co už po krátké době si spolu tak rozumí. To další a bolavé jsou pak jen probuzené vzorce z minulosti, které vztah jen vynese na povrch. Dají se řešit. Když od nich oba utečeme, stejně zas přijdou znova a jindy.
Dnes je to poprvé, co naše výročí nebudeme slavit. I když vlastně minule také ne, protože jsi byl nemocný. Ale dnes je to poprvé, co vím, že spolu už žádné výročí neoslavíme. Že už nejsi můj partner, můj milenec a moje láska. I když už nebudeme dál partneři, stejně v srdci cítím, že jsme jedna rodina. První kolo přeci....
Jsou věci, co mi ale už budou vždycky chybět a co jsi mi ukázal. Na tohle však nikdy nezapomenu:
- že se dá udělat piknik i téměř v centru Prahy, i s Proseccem
- ukazoval jsi mi okolí Prahy, pro mě neprobádané oblasti
- že vaření může být i docela zábavná činnost, strašně mě bavilo s tebou vařit
- orgasmus s výhledem na Karlův most
- sbírání jablek a ořechů v Praze a okolí a tvoje lezení po stromech
- už po 14 dnech jsi se mnou chtěl bydlet a být součástí mého života
- otevřel jsi mi své srdce a já tobě to své
- že jsi měl rád Tobiáše
- že jsi mě miloval se vším, co ke mně patří
- Líbila jsme se ti i neupravená a s pár kilama navíc
- Nikdy jsi mě za nic nekritizoval
- Vždycky jsi mě vítal otevřenou náručí a polibkem
- Pokaždé jsi mi přinesl kytičku nebo něco jiného
- Naše výlety do Českosaského Švýcarska, Lednice, na hory, do Adršpachu...
- Naše společné obdivování domečků. Když jsme si poprvé večer psali a narazili na tohle téma, já byla dojatá až k slzám a věděla jsem, že je mezi náma něco víc. Máme tolik společného....
- Při nákupech jsi byl vždycky velmi trpělivý
- Že jsi mě chtěl zase naučit věřit mužům
- Tvůj nezdolný optimismus a dobrá nálada téměř za všech okolností
- že jsi tak nebojácný při objevování nových věcí a míst. To je pro mě vekou inspirací
- že jsi mě podržel, když mi umřela maminka a ex mě dal k soudu
- že ti nevadil můj nepořádek
Tak hezké nevýročí.... Já budu na něj myslet s láskou v srdci
Přemýšlím, co bych napsala politikům při jejich konci. Možná pouze toto:
Děkujeme, jsme rádi, že odcházíte.
P.S. Moc ráda bych se rozepsala, ale nějak to nejde....