Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Do roka a do dne – 16 let od 11. září 2001

11. 09. 2017 14:02:05
11 je hezké číslo, ale 11.9.2001 už tak moc ne. Dnes je to už 16 let, co se svět změnil. To jsem ještě netušila, jak bytostně se bude tato událost týkat i mě. A že každý rok budu chystat oslavu. A že potkám minulé životy...

Pamatuji si přesně ten den. Kolem 9 hodin ráno mi volal kamarád Milan a vyděšeně říkal: „Pusť si honem televizi nebo rádio.“ Ještě jsem byla doma a oněměle zírala na televizi. Nevěděla jsem, jestli běží zprávy nebo nějaký katastrofický film. Bohužel to byla realita. Hroutily se budovy a hroutil se svět, jak jsme ho do té doby znali. Bolest byla ve všech srdcích. Dala by se krájet.

Čísla jsou také symboly, a tak jsem přesně rok poté začala rodit. Praskla mi plodová voda a odjeli jsme do porodnice. A následující den krátce před 13 hodinou se na porodním sále úplně bez pláče rozhlížel můj syn Tobiáš. Jako návštěvník z jiných světů. Ale můj návštěvník. Musel si zřejmě prohlídnout ten cizí a nový svět. Jeho novou realitu. Plakat začal až když ho položili na váhu. Bylo to přesně rok a den poté.

Samozřejmě, mohla to být náhoda, ale náhody přeci neexistují. Jen synchronicity. A každý rok na výročí 11. září v televizi opakovali záběry z osudného dne. Čím čerstvější událost byla, tím více bylo záběrů a reportáží. Nikdy již nebyly tak detailní jako právě v rok, kdy se to stalo a kdy Tobiáš ještě nebyl na světě.

11.9.2006 byly Tobiášovi téměř 4 roky. Hrál si zrovna v obýváku a televize běžela. Nechtěla jsem Tobiáše vystavovat zbytečně drastickým záběrům, pohledu na cokoli ošklivého, násilného, zbraním a vůbec ničemu, co k dětství prostě nepatří. Jenže najednou začaly zprávy a ukazovaly záběry letadel, jak narazily do mrakodrapů a ty následně spadly.

„Přepneme to,“ navrhuju s cílem uchránit ho těmto záběrům.

„Já už jsem to viděl,“ uzemňuje mě Tobiáš svou odpovědí. Vlastně odpovídá i na to, co jsem si pouze myslela. Na důvod přepnutí. Mozek se mi přehřívá a marně přemýšlím, kde už to viděl. Jsem si bezpečně jistá, že v televizi to být nemohlo ani roky předtím.

„A kde jsi to už viděl?“ ptám se opatrně.

„Když tam přiletělo,“ odpovídá chladnokrevně s hlavou pořád skloněnou nad legem. Je vidět, že televizi vnímá jen tak napůl a události kolem mrakodrapů ho nijak nezasáhly. Skládání kostiček ho zajímá mnohem víc. Jenže já jsem v šoku. Co a kam přiletělo? Je úplně jedno, co hrajou v televizi a jaký je tam program. Musím záhadě přijít na kloub.

„Viděl jsem, když tam přiletělo,“ znovu opakuje, když vidí, že já mlčím. „Najednou tam bylo,“ pokračuje. Jako by z něj najednou mluvil někdo jiný. Někdo hrozně vážný, rozhodně ne dítě. Jen chladně popisuje události, žádné emoce.

„A co jsi dělal, když přiletělo?“ opatrně zjišťuju.

„Seděl jsem u stolu a nevšímal jsem si toho,“ odpovídá klidně zase bez sebemenší známky rozrušení. Je to jako by tam byl. Slyšela jsem již o minulých životech. A najednou vím, že musím být opatrná. Teď se tu nebavím s malým dítětem, ale je tu někdo s námi. Nikde už roky poté neříkali, že lidé to zkraje po nárazu letadel brali na lehkou váhu a nikdo nevěřil, že by budovy mohly spadnout. Co když si něco pamatuje? Co když na tom něco je? Nesmím mu rozhodně ani slůvkem napovídat. Přesto mě zajímá, co bylo dál.

„A co jsi dělal potom?“ ptám se opatrně. „Pak jsem šel k oknu,“ odpovídá. Je hrobové ticho. Aspoň mě to tak připadá. Nevnímám ani televizi, i když pořád hraje.

„A pak?“ byla moje poslední otázka. „Pak jsem šel domů,“ řekl Tobiáš a schoulil se ke mně do klubíčka. Cítím duši. Jeho. Svou. Cítím smutek. Napojení. Lásku. Až pár let poté mi někdo vysvětlil. Že když člověk umře a duše odejde z těla, tak jde k velké duši, tedy domů.

V roce 2001 jsem cítila smutek a bolest z obrovského neštěstí. V roce 2006 jsem se dotkla něčeho daleko hlubšího, co nás přesahuje.

Tobiáš má prostě pořád něco extra. A každý rok v září rozhodně slavíme. Jeho narozeniny.

Autor: Iva Apanasenková | pondělí 11.9.2017 14:02 | karma článku: 14.98 | přečteno: 436x

Další články blogera

Iva Apanasenková

Střet generací i kultur v Praze na Jiřáku

Pokud právě teď budete procházet náměstím Jiřího z Poděbrad v Praze, zažijete euforii ze střetu různých světů. Živo, radost, hudba, staří, mladí, děti, farmáři, maminky s kočárkama, Češi, cizinci.... Žádný problém.

20.9.2017 v 16:45 | Karma článku: 20.34 | Přečteno: 698 | Diskuse

Iva Apanasenková

Uberománie a taxikologie

Už zase stávkovali taxikáři proti službě Uber. Neměl by jim někdo už konečně vysvětlit, že maso v cukrárně nikdy nedostanou? A to ani kdyby tam nocovali a cukráře utloukli rakvičkama. Pravidla přeci netvoří samotní řidiči Uberu...

19.9.2017 v 10:16 | Karma článku: 26.93 | Přečteno: 774 | Diskuse

Iva Apanasenková

Fotbal Slavie - Sparta a policejní manévry

Fotbalové utkání Slavie – Sparta se koná dvakrát do roka. Z toho na fotbalovém stadionu Slavie jednou. Pokud jste náhodou nedaleko stadionu, nechtěně se zúčastníte i policejních manévrů. Zážitek. Napětí. Kam se hrabe fotbal.....

17.9.2017 v 18:23 | Karma článku: 27.34 | Přečteno: 1749 | Diskuse

Iva Apanasenková

Uber na letišti aneb sdílená ekonomika v praxi

Taxikáři napadli na letišti řidiče Uberu. Pokrok však nelze zastavit a moderní technologie jsou všude kolem nás. Logickým následkem jsou změny ve službách. A třeba právě sdílení aut, tedy Uber.

15.9.2017 v 21:47 | Karma článku: 30.28 | Přečteno: 1462 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Katarína Lorenčíková

V klube frfľošov...

Niekedy sa bavím na tom, čo vidím.... neviem však či sa mám smiať (-: alebo plakať )-: Jem... a vidím 3 ženy. Totálne frfľošky...

24.9.2017 v 21:42 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 74 | Diskuse

Irena Fuchsová

Jak jsem opravila automatickou pračku

Když se nám rozbijí naši pomocníci v domácnosti, není to otázka jedné vteřiny. Že nejsou v pořádku nám nějaký čas signalizují. I víko mé pračky začalo před měsícem při zavírání vrzat, a já to ignorovala....

24.9.2017 v 20:11 | Karma článku: 10.42 | Přečteno: 245 | Diskuse

Alena Kulhavá

Čína jako příklad budoucnosti v kultuře, velký otazník v konzumu a odstrašující příklad

v lidských právech a týrání lidí a zatím i v ekologii a také v obchodní charakterové beztvarosti, otazník v bezpečnosti. Kým bude Čína za 30 let a co se od ní můžeme naučit dnes?Jaké výzvy přinášejí Arabové? Jaké černoši?

24.9.2017 v 19:31 | Karma článku: 6.42 | Přečteno: 243 |

Hatem Berrezouga

Válka symbolů: půlměsíc, aneb když se muslim klaní k satanovi! Část. 2

„Představme si na chvíli, že by se to stalo naopak. Že by Lidl například vymazal půlměsíc na islámské sakrální stavbě. Co by následovalo?" Zněla otázka.

24.9.2017 v 19:04 | Karma článku: 12.43 | Přečteno: 417 |

Vojtěch Halamíček

Nepovedená debata o šátcích

O šatcích, hidžábech a burkách toho bylo napsáno a řečeno hodně, nicméně málo z toho se týká skutečné podstaty problému.

24.9.2017 v 18:00 | Karma článku: 28.96 | Přečteno: 638 | Diskuse
Počet článků 12 Celková karma 19.29 Průměrná čtenost 776

Byla jsem maminka….

Teď už jsem máma a když o mě synek někde povídá, tak dokonce matka. Tobiášovi je 15 let, má Aspergerův syndrom (vysoce funkční autismus), je členem Mensy ČR a puberta je v plném proudu. Především mu dělám asistentku, bez vysvětlování událostí a chování lidí by byl v tomto světě ztracen. Ve „volném“ čase mě baví být ekonom, kouč, hraju si s informacemi, čísly a se slovy. Pomáhám lidem objevit a vidět to lepší v sobě i ve světě kolem.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.